Agnes Fairytail [MAYORESS *HA]

Agnes je osobou se zvláštním smyslem pro detail a pochopení motivů všech lidí vyjma sebe samé. Její poměrně složitá povaha staví především na hodnotě rodiny podpořené čistou, kouzelnickou krví. Druhý a třetí pilíř zůstávají pro povinnost a čest ustupující pouze vyššímu dobru. Pokud koná dobro, považuje jej za cíl hodný vynaložení všech dostupných sil a vkládá do něj veškerou svou energii, dokud ji neomrzí. Činí-li jiným zle, je to podloženo právem trestu uděleného autoritou, které se jí dostalo, spravedlivou válkou nebo sebeobranou či obranou osob spadajících pod její ochranná křídla. Má povahu, která jiným vklouzne do duše a nepouští se jí, dokud nezjistí, co je třeba a buď je nezanechá jejich osudu nebo nechrání až do konce jejich či jejího života. Přestože je jí sympatické a přirozené chování hada, za své ideály se rve jako lvice při ochraně mláďat - do posledního dechu. A je-li to morálně ospravedlnitelné, nebojí se jít přes mrtvoly. Přestože se zdá býti extrovertkou se zálibou v sociálním kontaktu, vnitřně se kloní k občasné potřebě samoty a introvertnímu stylu života. Jednoduše nemůže za to, že její přátelé občas potřebují popostrčit k lehce pochybným záležitostem, což vyžaduje její plnou podporu a více než občasnou komunikaci se zbytkem světa. Tažnou silou její osobnosti jsou pocity a city.


V krizových situacích vnitřně panikaří, ale navenek zachovává chladnou hlavu. Ráda svá rozhodnutí podpoří sympatiemi sympatických osob nebo ospravedlní jednáním těch nesympatických. Je detailistka. V rámci pořádku a puntičkářství by vedla i války, bylo-li by to možné - a do této kategorie nepatří jen správné řazení knih v její soukromé knihovničce, ale (a to především) i lidská práva a povinnosti, obojí stejnou měrou. Její speciální schopností je v tomto ohledu talent vycítit v lidech potenciál a strhnout je pro svou věc, ať už se jedná o její víru, její názory či některou z jejích oblíbených knih.

LIKES:
Vášnivou čtenářkou se zcela jistě již narodila a od svých prvních narozenin shromažďuje veškeré knihy, na které natrefí. Ty, které nečetla, má v sídle na ozdobu. Zdá se, že právě proto je její knihovna zaplněná až ke stropu a knih neustále přibývá. Agnes je taktéž hluboce věřící osobou, což je u kouzelnice poněkud překvapivé. Víra je její největší slabostí i silou. Má velmi ráda černou, je obdivovatelkou všeobjímajícího estetična a nepříliš složitého, ale rafinovaného umění.

DISLIKES:
Znervózňuje ji, když jí někdo dává dárky, sama ovšem lidem velmi ráda vyjadřuje přízeň. Bytostně nenávidí lži, kteréžto deformují povahu lidských vztahů i lidí samotných. Jedinou ospravedlnitelnou lží je ta milosrdná či ta, která zabraňuje hříchu. Urážky se jí hluboce dotýkají, vulgarismy a nepěknou mluvou naneštěstí opovrhuje a těžko je ve své přítomnosti zvládá. Má alergii na nepříjemné lidi. Mudly a veškerá jejich zařízení snáší jen díky zásadě, jež jí přikazuje milovat každého jednoho člověka alespoň tak, aby mu přála spásu a snad i kapku pozemského dobra.

Postavou někde mezi drobností a průměrem, váhou lehce nad tím, co by bylo ideální. Plnoštíhlá, rázná čarodějka měří téměř sto sedmdesát centimetrů a váží šedesát sedm kilogramů. Nad ostatními tak vyniká především vosím pasem, poměrně nadprůměrným obvodem hrudníku a dlouhými, tmavými vlasy, které jí v kaskádách spadávají až pod zadek. Ofinka jí spadá těsně přes čelo těsně nad hluboké oči pohybující se dle světla kdesi mezi světlounce modrou, pomněnkovou barvou a odstíny šedi. Plné rty pod nosánkem, který ráda nosí nahoru, zvýrazňuje lehce nafialovělou rtěnkou.

Nejčastěji nosí oblečení v odstínech šedé nebo hnědé až béžové barvě, občas se ale nevyhne ani světle bílé. Její osobní vášní jsou kolové sukně ke kolenům nebo delší sukně stahující ji v pase. Čím lépe se to dá roztočit, tím častěji je vytahuje ze šatníku. Pod každou sukni ovšem - snad ze zásady - nosí tmavé punčošky. Další věcí, kterou zbožňuje, jsou krajky - jen výjimečně byste na ní žádnou nenašli. Jen málokdy se přiklání k halenkám s krátkým rukávem, velmi ráda ale pod dlouhý schovává hodinky, bez kterých nedá ani ránu. Nemá ráda kloboučky, ale často nosí sáčka a všemožné druhy lehkých kabátků a to dokonce i v zimě, kdy je pouze upravuje kouzly, aby ji lépe zahřály. Nejraději ze všeho svůj vzhled podtrhává stříbrným křížkem, který nikdy nesundává.

Fiat lux! Agnes se narodila do čistokrevné rodiny, která proslula především tím, že jako jedna z prvních zběhla z tradičního lpění na čistotě krve. Byla to spíše náhoda, že oba její rodiče ještě byli čistokrevní. Dívčina mladší sestra, která se narodila až po smrti prvního matčina manžela, už neměla to štěstí. Poklesky, které jí odmalinka předváděli rodinní příslušníci, příliš slušní a přesto příliš zkažení, příliš obyčejní a nudní na to, aby byť jen předstírali příslušnost k aristokracii, vedly mladou dívku ke ztracené rodinné historii. Jako kdyby to bylo jejím předurčením, nejraději si hrála se sponou od kabátu pradědečka nebo s panenkou po babičce. Když dorostla dostatečně, aby mohla číst, místo pohádek se pouštěla do deníků svých prarodičů a praprarodičů, ostatně dokumentovat vše (včetně vlastních myšlenek a všemi možnými způsoby) bylo taktéž součástí bývalého obrazu rodiny. Právě tato četba formovala její prvně velmi křehkou osobnost. Hádky s rodiči ji utvrzovaly ve vlastní pravdě, kterou po dosažení věku rozumu dokázala i velmi dobře obhájit. Čistota krve, ostatně, neznamená perzekuci jiné rasy, znamená udržení schopností kouzlit. Agatha, mladší sestra Agnes a miláček celé rodiny, neprojevila před jedenáctým rokem věku schopnost kouzlit. Poté, co ji Moudrý klobouk poslal pryč z Velké síně, při útěku s očima zalitýma pláčem, přepadla ze schodů. To je oficiální verze. Pravděpodobně skočila. Přestože se narodila kouzelnickým rodičům, čistota jejich krve již byla v minulosti narušena. Od té doby až dosud, přestože mudly respektuje a dokáže s nimi koexistovat, Agnes neuznává jakékoli svazky, které by se mezi nimi a kouzelníky mohly vytvořit a kriticky se dívá i na manželství mezi rody s příliš rozdílným stářím, co se týká projevené schopnosti kouzlit u jejich příslušníků.


Veni, vidi, Deus vicit! S hlavou hrdě vztyčenou bylo děvče zařazeno do Zmijozelské koleje, což její rodinu poměrně vyděsilo a vyvolalo nepřetržitý, nebelvírský soucit. Aniž by protestovala, rozhodla se, že jim ukáže, kým může být. První roky studovala extrémně pečlivě, prakticky s nikým nekomunikovala a věnovala se jen čtení. Začala psát své vlastní deníky, ale vždy je po nějakém čase nahrazovala novými a vyhazovala, neboť jí nepřišly stejně skvostné jako ty staré, které čítávala jako malá. Zmijozel jí sedl, šla za svým vítězstvím, aniž by komukoli dovolila nařknutí z jakýchkoli nekalostí. Ta pyšná. Ta, která se moc neusmívá. Potřeba sociálního kontaktu přišla až později, když si konečně uvědomila, že ne všichni jsou jako její rodina a že někteří jí vlastně mohou i vykouzlit úsměv na tváři. V té době začala létat a dostala se do famfrpálového týmu své koleje. Přestože jako prioritní zaměření zvolila v rámci tradice Obranu proti černé magii, létání se stalo její vášní. Během prázdnin doma objevila jediné kouzlo mudlovského světa - náboženskou literaturu a začala jak hluboce věřit v Boha, tak praktikovat a to v rámci katolické církve.

Non scholae, sed vitae discimus! Někde kolem NKÚ začalo to, co by nyní nazvala zlatou érou svého studia. Začala dospívat. Příliš extrémistické názory obrousila zkušenost, příliš jemné odplavila voda. Zjistila, že se dokáže bavit i s některými nebelvírskými studenty, přestala tedy rozlišovat lidi a priori dle kolejí. A nedala nikomu jinou možnost, než to respektovat - s hlavou stále hrdě vzhůru, pomněnkovýma očima přísně hodnotící každého, kdo se jí připletl do cesty. Stala se odbornicí na Obranu, byť jí lépe šla kouzla než znalost kouzelných tvorů a slavila úspěchy i v Létání. Byla kapitánkou famfrpálového týmu a zároveň poměrně úspěšným střelcem. Jako kapitánka si mohla vybrat i jinou pozici, ale tato jí vyhovovala nejvíce. Domů se na prázdniny vracela jen s odporem, budila se tam hrůzou z nočních můr a červené závěsy, které jí zakrývaly výhled, bytostně nesnášela. Složila NKÚ, našla si několik důležitých přátel a pomalu, ale jistě osnovala plány pro svůj budoucí život. Koneckonců ji čekaly už jen dva roky studia. ...a i ty rychle protekly mezi prsty. Snaha se učit poněkud polevila, ale vzhledem k předchozím znalostem Agnes ani nyní neměla problémy se zkouškami. Ze všech předmětů prošla, z těch, které měla ráda, excelovala. A to bylo jediné, na čem záleželo.

Acta non verba! Opustit školu a kolej pro život uprostřed vlastní rozpadlé rodiny, jejíž součástí byli nyní i mudlové, ji nepřestávalo znechucovat. Rozhodla se proto pro pobyt v sídle, které jako jeden z mála rodinných pozemků, nestihli "rodiče" ještě prodat. Nyní předstírá, že neexistují. Sotva složila OVCE, rozloučila se s přáteli a jako sedmnáctiletá všem zmizela z povědomí, aby pro sebe získala pozornost v jedné malé, nepodstatné vesnici v Irsku, Homeway Valley, ve které doufala, že najde tradici kouzelnické krve ještě schopnou hlubokých nádechů a života. A povedlo se. Vesnička byla zcela odříznutá od okolního světa, což pro kouzelníky díky přemisťování a rozsáhlé síti krbů nebyl nejmenší problém. O ponížení a výsměchu okolí, které na sebe přivedla jedna z kdysi nejvýznamnějších rodin, zde neměli ani ponětí. Stejně jako zapadla na škole, zapadla nyní i sem, odhodlaná se za své ideály rvát. Nastěhovala se do ohromného, chladného domu, na jehož udržování neměla prakticky žádné prostředky a ponížená nyní i svou finanční situací vzala práci knihovnice v místní knihovně. Trvalo jí jediný den, aby zjistila, jak moc se pletla a v novém povolání se našla. Svou práci zbožňovala a učila se na ní, jak věci řídit a v rámci všemožných projektů i to, jak vést lid. Dva roky po dosáhnutí plnoletosti, kdy už si na nové prostředí zvykla, poznala své nové sousedy, vylepšila svou finanční situaci a bojovala za udržení svých ideálů a tradiční čistoty Homeway Valley, mohla být zvolena do rady města. Pouhý čtvrtrok pomáhala postaršímu starostovi, než byla po jeho smrti jedinou vhodnou volbou pro lukrativní pozici. A tak se stala starostkou, získala konečně moc k prosazení všeho, za čím si stojí a přestože se jistě ještě má, co učit, nehodlá se značnou zmijozelskou touhou po finálním vítězství čekat ani minutu na to, aby své sny začala plnit.